Příprava na sezónu 2019/2020 začala pozvolna, spíš občasným canicrossem, protože vyšší teploty až do začátku září nám příliš nedovolovaly trénovat. Sezónu jsme zahájili pro nás trochu netradičně závodem Dogbiatlonu ve Staré Boleslavi, už jsem se párkrát stejného závodu zúčastnila, avšak dříve jako téměř neběžec bez ambic na nějaké solidní umístění, nyní jsme však malinko trénovali a i když běh opravdu nemám ráda, co bych pro ty svoje chlupaté potvory neudělala ;)

Nervozita před startem byla možná malinko větší, než obvykle, přece jen se podobných závodů účastníme zřídka. I přes horší běh, ale poměrně úspěšnou střelbu (9 z 10 terčů sestřelených) jsme se v konečném výsledku vyhoupli na krásné 3. místo. Pro mě zcela nečekané, avšak zasloužené, Atrey makal jako nikdy a já se snažila nechat na trati plíce.


Druhý závod a v podstatě i začátek té správné mushingové sezóny se konal opět na louce u hřbitova v Hrobu :) Hrobská jízda nás láká počáteční adrenalinovou technickou tratí v lese a následným pojezdem po loukách. Sobotní jízda se pro mě stala opravdu adrenalinovou, protože nájezd na jinými obávaný mostek jsem zvolila špatně a hodila při jeho překonávání kotoul s následnou technickou přestávkou, kdy se mi kolo dostalo přes rám koloběžky a musela jsem ho sundat a opět nasazovat zpět. Atrey a Basty, se kterými jsem soutěžila byli však vzorňáci a s malou pomocí fotografa na trati postáli, než jsem problém vyřešila. V cíli jsem pak sčítala bolístky a vyšlo z toho naražené levé koleno a pravá ruka, kdy jsem pro jistotu navštívila nemocnici, abych věděla, zda můžu vůbec v neděli startovat, protože i přes pád jsme obsadili 4. místo s reálnou šancí se posunout v neděli dopředu . Honza s Baltem a Arwen zajeli parádně a vyjeli si v konečném výsledku první místo, já jsem se s dvojkou Black and white vyhoupla bezproblémovou jízdou v neděli na krásné druhé místo.


Hned další víkend jsme se s naší dodávkou a pejsky přesunuli do Krušnohorských Abertam, kde se konalo MČr ve sprintu. Konkurence zde byla o něco silnější než předchozí víkend a tak jsme věděli, že musíme pořádně kopat, abychom si zajistili umístění na předních příčkách. V sobotu jsem s Atreyem a Bastym zajela nejrychlejší čas kategorie a přestože jsem na druhého Matěje jsem měla náskok 28 sekund, v neděli se mi to bohužel přes jedno zastavení na trati, kdy se psi rozhodli přejet pásku a jedno venčení nepodařilo vedení udržet a nakonec jsem se stala vícemistryní Čr o 9 sekund a Honza s Baltíkem a Arwenkou po téměř totožných výkonechc obsadili 3. místo a vyjeli si tak titul2. vícemistra Čr v kategorii SC21.

Stejně jako každý rok na jaře a na podzim jsme se vydali na závody trochu víc na východ k našim kamarádům z MK Lučenec do Mošovců u Martina, kde pořádají skvělé závody na bezvadné trati s ještě lepším zázemím. Na nádherné trati v podfatří se nám povětšinou daří a trať nás velmi baví a stejně tak tomu bylo i v říjnu. Honzík se vydal na trať s Baltíkem samostatně, abychom si vzájemně nekonkurovali ve stejné kategorii. V sobotu to Balt malinko zkomplikoval, protože na štěrkové cestě hodil rychlou brzdu a Honza nestihl zareagovat, přejel vodítko a spadl, naštěstí se mu po chvilce podařilo Balta chytit. Přes tuto drobnou komplikaci si však vyjeli v obou dnech první místo a vezli tak z Mošovců tu nejvyšší medaili, zlatou :) Mně se naopak nevyhnuly komplikace v neděli, kdy jsem objahovala sobotní první místo a při závěrečném sjezdu jsem píchla zadní kolo a dojela už jen na ráfku. Naštěstí jsme ale s Bastym a Atreyem nenabrali takovou ztrátu a první místo udrželi! :)



Závody na Kladně pod taktovkou MC Kladno si taktéž nemůžeme nechat ujít, protože kdo nezažil závěrečný kopec a nenechal tam plíce, jako by nebyl musherem :D Asi by bylo divné, abych ani na tomto závodě neměla nějaký technický trabl a tak před startem v sobotu jsem asi 10 minut řešila vyfouknuté zadní kolo, naštěstí nám pořadatelé dovolili odstartovat mezi kategoriemi po nás a tak jsem mohla jet s čistým startovním časem. Atrey s Bastianem běželi parádně, vyjeli jsme se v sobotu první místo, hned následovaní Honzou s Arwen a Baltem, kteří toho sice měli v závěrečném kopci už plné kecky, ale Honza jako správný koloběžkář do toho kopal až do konce. V sobotu mi večer začal Atrey kulhat na pánevní končetinu a protože jsem měla podezření na problém s kolenními vazy, tak jsem se rozhodla ho nechat v neděli stát a jela jen s Bastianem. Opravdu jsem se toho kola balá, protože Basty nikdy naostro neběžel sám a pokud na tréninku ano, byla to naprostá katastrofa. Basty se ale své nové funkce zhostil se vší parádou a přestože nás o minutu dojel Honza s Arwen a Baltem, až do cíle jsme se ho drželi jako klíšťata a těch pár sekund, které na nás málem měl, mu nepustili. Bylo to ale týmové vítěžství, protože jsme opět obsadili dvě nejvyšší příčky.

Na konci listopadu to v okolí Hradce ožívá. Vytí se nese po rovině a všichni ví, že na Bělči se opět koná Hradecký sprint/mid. Tento závod jsme malinko překombinovali, teda ehm, já. Vymyslela jsem totiž, že musíme Matějovi vrátit výhru z MČr a že mu u něj "doma" natrhneme zadek. Takže jsem rozhodla, že Honzovi půjčím své makače Atreye s Bastym a sama si vezmu ty "slabší". Neuvědomila jsem si však, že Atrey je mamánek a bude na mě "čekat". V sobotu výkon Atreye s Bastym pod taktovkou Honzy ještě ušel, Matěj startující za nimi je dojel a i když Atrey s Bastym byli lepší a rychlejší, nějak dokázali Matějovi s fenama cuknout. Honza fyzicky měl na víc a tak ani nemohl pořádně kopat a musel nechat Bastyho s Atreyem víc táhnout. Já jsem s Baltem a Arwen obsadila třetí místo s nepříliš velkou ztrátou na Honzu. V neděli jsme startovali hned za Honzou oproti sobotě a to byl kámen úrazu. Atrey věděl, že paničku nechal na startu a už od začátku bylo vidět, že to fláká. Nakonec jsme s Arwen a Baltem Honzu s klukama dojela do cíle jsme dojeli společně. Obsadili jsme i tak krásné 2. a 3. místo a odveta za MČr si hold bude muset rok počkat :)) - ale jedno víme jistě, Atrey musí jezdit se mnou, protože je to takový malý velký závislák...


A jako poslední závod roku 2019 jsem si vymrčela závod u Berlína v Německu. Konečně se mi podařilo usmlouvat Honzu, aby mi půjčil ty "své" a já si mohla zajet vytouženou čtyřku. Závod se konal v nádherném areálu nedaleko Berlína se skvělým zázemím. Komkurence byla slušná a jako největší konkurent pro nás byl též Čech, Roman Zasadil. Přestože jsem na tříkole před závodem stála všehovšudy jednou, tak se to prostě nezapomíná a i přes poměrně velkou předstartovní nervozitu, kterou jsem nechala naštěstí na startovní čáře, jsme se s rovinatou písčitou tratí popasovali statečně a s menším náskokem si vyjeli 1. místo. Cíl pro neděli byl jasný - udržet toto krásné umístění! :) Nakonec se nám to v potu tváře podařilo a vyjeli jsme si umístění na bedně, Roman s malou ztrátou skončil druhý a když na trati bojoval o první místo, ani netušil, jak moc blízko je místo třetí (a to ani já ne), protože nějaký výsledkový šotek dal minulému vítězi mnohem pomalejší čas a když se o pár desítek sekund objevil v konečných výsledcích za námi, poměrně jsme si oddechli :))

No a pak začal rok 2020 a já se těšila na zimní závody v Abertamech, na WSA v Zuberci, na Lesnou či Zásadu, jak si skvěle zajezdím a zazávodím na saních. Avšak zima tomu chtěla jinak a tak nám zbyly pouze upršené dny bez sněhu :( Trochu jsme v JIzerkách potrénovali na běžkách, ale žádná sláva. Snad třeba příští rok se ledoví muži trochu umoudří a budou k nám štědřejší.

Nyní nás čekají jedny závody na Slovensku v Mošovcích a pak hned další víkend v Lubieszowě v Polsku na blátě. Ještě jsou naplánované jedny závody na sněhu v Polsku, ale je to na začátku dubna, tak těžko říct, zda-li je to vůbec reálné :))

A pak už si dáme asi odpočinek, občasně nějaký ten trénink, zaučování mladého Darta, který nám teď rozšíří tu naší jezdící čtyřku a když vše dobře půjde, budeme usilovat na podzim o další umístění na stupních vítězů hrdě oblečeni do Manmatího, protože jim patří velký dík za to, že nás podporují v našem ne koníčku, ale životním stylu a že vyrábí skvělé postroje, které mým huskounům tak skvěle sednou a běhá se jim v nich s radostí. Takže ještě jednou DÍKY!