Letošní Nativia challenge očima Zuzky Jílkové a Václavky Kuříkové

Václavka: Loňská varianta kategorie ENDURO se mi líbila, neboť já nejsem běžec sprinter ale spíše vytrvalec a proto mi vyhovují delší trasy. Takových závodů v ČR moc není, takže škoda této příležitosti nevyužít, obzvlášť když pořadatelé mají organizaci zvládnutou na jedničku. Já jsem zimní suchozemskou přípravu hodně ošidila a do prvního závodu jsem nastupovala s obavou zda to zvládnu ... ikdyž velkou oporou mi byl můj pes Rú, neboť ten má ze zimy naběháno hodně. Už po prvním závodě v Kolesech bylo jasné, že konkurence na těchto delších tratích narůstá. Nic nebude zadarmo, neboť přibylo hodně kvalitních běžců a já mám motivaci do dalších ročníků trochu máknout na svém běžeckém potenciálu a nespoléhat jen na tahacího psa 

Zuzka:Letošní seriál pro mě byl trochu vstup do neznáma, jelikož mám nemocného psa tak jsem běžela se psem od Martiny Štěpánková a Jirky Suchého a je to pro mě velký nezvyk na tak velké psy. Ale jako ty předchozí ročníky, tak i tenhle se opět vydařil. Tratě pro mě velmi zábavné a posledni etapa byla pro mě i fenu Ťuky opravdu náročná, ale také nejhezčí. Značení tratí zvládnuto na jedničku, organizace před startem suprově zvládnutá. Jelikož jsme měla silnější psy a já se také víc připravovala, tak s výkony všech tři etap jsem spokojená a rozhodně bych příští rok se chtěla zase zúčastnit tohoto seriálu, protože takovouhle atmosféru jako je tam jen tak nezažijete a rozhodně to doporučuji všem to zažít. S timhlem typem závodů jsem velmi spokojená.

Foto: Kristýna Bečvářová