MS IFSS Nybro (SWE)

16.1.2020

Že vyrazíme na šampionát IFSS jsem byl rozhodnutý už na jaře. Původně se totiž měl uskutečnit v Lotyšsku, které se mi velmi zalíbilo na loňské dovolené. Bohužel se vlivem rozhodnutí IFSS i zrušení veteránkých kategorií muselo MS přestěhovat, protože pořadatelé z Lotyšska nechtěli na tuto podmínku přistoupit. Nakonec se tedy rozhodlo o konání šampionátu poblíž švédského městečka Nybro, které hostilo už ME v roce 2018 a podle pozitivních ohlasů jsme se měli na co těšit. Už na podzim 2018 jsem závistivě koukal na facebooku na krásné fotky z ME. Bylo tedy rozhodnuto, pojedeme do Švédska!

První překážkou měly být nominační závody. Protože si ale musela spousta závodníků vybírat mezi Švédskem a Belgií, kde se uskutečnilo jen týden předem ME ICF, přihlásili jsme se do nominace jen dva a tudíž jsme jeli oba i bez nominačního závodu. Byl jsem celkem rád, že se mohu připravovat v klidu a bez nervů z nominačního závodu. 

Do Švédska jsme vyrazili z Prahy v pondělí nad ránem a na večer jsme měli koupený trajekt z německého Rostocku do Trelleborgu. Cesta utíkala bez komplikací a tak jsme byli už po obědě poblíž Rostocku a zbývající čas jsme se rozhodli využít procházkou po pobřeží, kde Cash poprvé viděl moře. Taky jsme se tu setkali s Kačou a Honzou Bluchovými s kterými jsme dali kafe a kolem deváté se nalodili na trajekt. V Trelleborgu jsme zakotvili nad ránem a rovnou se vydali na východ země směr Nybro. Čekalo nás nějakých 300 km, které proběhly bez problémů a poblíž Nybra už nás naváděly cedule od pořadatelů a příjezdovou cestu navíc lemovaly vlaječky všech států, které se MS účastnily. Z exotičtějších destinací dorazili třeba Argentinci, Brazilci a dokonce i závodník z karibského ostrova Aruba. 

Hned po příjezdu jsem se vydal natěšený na trať. A ta rozhodně nezklamala - měkký podklad, prudké krátké kopečky i rovinky. Trať měla naprosto vše, co má trať mít. Ke všemu byla neuvěřitelně rychlá a hlavně bezpečná. Pro canicross měřila přibližně 4,5 km. Byl jsem opravdu nadený! Ve středu večer pak proběhlo slavnostní zahájení s průvodem, nástupem a hymnami jednotlivých států. Na náměstí v Nybru zahájení sledovalo docela dost místních obyvatel a bylo vidět, že propagaci pořadatelé nepodcenili. 

Ve čtvrtek ráno už začaly starty prvních kategorií a závod měl odstartovat i pro canicrossaře. Nervozita byla cítit na každém kroku a bohužel ji cítil i Cash, na kterém bylo od rána vidět, že není ve své kůži. K tomu se přidalo i poměrně teplé počasí, které nás ve Švédsku docela překvapilo, protože teploty atakovali 17 stupňů. Na start jsme se dostali před druhou hodinou a vydali se stíhat závodníky, kteří startovali před námi. Bohužel jsem už od startu cítil, že dneska nebude náš den. Cash běžel celou trať trochu nesoustředěně a i mě se neběželo nějak extra dobře. Vše vyvrcholilo když jsme předbíhali závodníka před námi a jeho pes nám překřížil trať a já musel úplně zastavit, aby se psi nezamotali. Bohužel jsem už do kopce nechytil rytmus a stálo nás to hodně cenných vteřinek. Do cíle jsme se nakonc dostali na šestém místě s minimálním náskokem na závodníky na 7 (0,5s) - 11. místě (10s). V pátek jsme měli o co bojovat. 

V pátek byl úplně jiný den. Cash byl od rána klidný a já byl odhodlaný své šesté místo udržet. Od startu jsem se snažil držet tempo a především v druhé polovině závodu, kde se trať narovnala nzpomalit. To se i podařilo a v cíli to z toho byl čas o 20 vteřin lepší než ve čtvrtek, což znamenalo, že 6. místo jsme si udrželi a dokonce běželi na úrovni závodníka na 5. místě. Sedmému jsme navíc nadělili ve druhém kole půl minuty. Páteční závod jsem si skutečně užil a budu na něj ještě dlouho vzpomínat, protože jsem cítil tu sehranost, která by v canicrossu měla fungovat. Cash navíc předvedl bezchybný výkon. Celý páteční program zakončila páteční slavnostní večeře s vyhlašováním výsledků kategorií, které závodily ve čtvrtek a pátek. A i češi si mohli zafandit díky několika pódiovým umístěním. 

V sobotu pak začaly závodit spřežení a SC2, ale my už se pomalu balili a vyrazili za lehkého deštíku na dovolenkovou část, kdy jsme navštívili ostrov Öland, který byl jen nějakých 30 km od steak outu, kde jsme si prošli přírodní rezervaci Beijershamn a cestou viděli spoustu kitařů a runový kámen Karlevistenen z 11. století. Po procházce jsme se už přesunula na jih Švédska k městečku Karlshamn, kde jsme na parkovišti přenocovali. Ráno jsme se hned z parkoviště vydali na další vycházku po pobřeží podél největšího přírodního parku v Švédsku - Eriksberg, kde žije mnoho živočichů severní Evropy. Krásnou procházku okořenilo i krásné počasí, které nám opravdu přálo. Cestou jsme za plotem viděli několik sobů a divočáků. Na poslední procházku jsme se přesunuli přibližně 20 km na druhou část poloostrova, kde leží Eriksberg a prohlédli si i druhou část pobřeží, která nabízela krásné výhledy. Se stmíváním jsme opustili Eriksberg a vydali se směr Trelleborg, kde nám jel v noci trajekt.

Ze Švédska se nám opravdu nechtělo. Šampionát nabídl výkony hodné MS a i pořadatelé se vytáhli a fungovalo jim úplně všechno od skvělé trati po výsledkový servis a teplé sprchy. Vše pak vyšperkovalo krásné počasí a podzimní barevné Švédsko. To prostě chceš! Pár fotek ze Švédska převážně české výpravy je ZDE