Pohled do historie: ME ECF 2010 Belgie

27.5.2018

Už když se minulý rok v Maďarsku na kongresu ECF rozhodlo, že letošní Mistrovství Evropy se uskuteční v Belgii, bylo jasné, že se bude jednat o kvalitní šampionát. Vždyť právě v Belgii se běželo v roce 1998 první ME, tehdy ještě pod názvem „ Eurocanicross“. Dalo se tedy čekat, že se budou chtít pořadatelé vytáhnout a uspořádat závod, o kterém se bude ještě dlouho mluvit.

Hned po příjezdu se ukázalo, že návrat canicrossu do rodné země byl dobrou volbou. Výborně označená příjezdová cesta na steak out, dostatek místa na parkování a označená trať. To všechno na závodníky čekalo už při příjezdu. Většina závodníků, zejména ze vzdálenějších zemí, přijela už ve čtvrtek během dne. Parkoviště u sjezdovky Baraque de fraiture se tak postupně naplnilo celkem 380 závodníky z 13 evropských zemí. Česká výprava měla tentokrát „pouze“ 17 členů, kteří ale rozhodně nechtěli hrát druhé housle.

Že pojedeme do Belgie jsme se rozhodli už někdy na jaře. Měli jsme tak dost času na načasování nejlepší formy. A protože jsme měli poprvé startovat mezi muži, byla opravdu potřeba. Předběžný seznam přihlášených totiž měl více než 60 jmen a nechyběl snad nikdo z evropské canicrossové špičky.

Protože jsme nevěděli jak nám bude cesta ubíhat, vyrazili jsme do Belgie už ve středu večer. Na hranicích jsme si na 4 hodinky zdřímnuli a brzo ráno pokračovali přes Německo směr Belgie. Tam jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Asi 15 km před místem konání jsme se zastavili v městečku Vielsalm abychom si ho prohlédli. A protože jsme byli v oblasti Arden, bylo zde docela hodně památníků, mimo jiné třeba i odstavený tank Sherman. Po hodinové procházce po městě jsme pokračovali na místo konání letošního ME. Tam už bylo docela hodně ostatních účastníků, ale z čechů tu byl zatím pouze Ivo Vacke. Postavili jsme stan a vydali se podívat na krátkou trať, která nás čekala v sobotu. Start byl vyznačen pod sjezdovkou, asi 1 km od cíle. Asi kilometr po startu nás čekal poměrně prudký a dlouhý kopeček. Potom rovinka , seběh a pak už jen do kopce a cíl do sjezdovky. Sprintová trať měřila kolem 3,5 kilometru a díky převýšení byla dost těžká. V pátek nás tradičně probudil Poník. A protože jsme měli naplánovaný ještě ranní trénink na kratší trase, hned jsme vyrazili. Ponča vystartoval dobře a nádherně táhnul celou dobu. I když jsme šli pomalu, aby se Ponča hlavně vybil a trochu se seznámil s tratí. Pak jsme si odpočinuli a šli se podívat do blízké vesničky Fraiture. Pak už zas jen odpočinek a kolem 15. hodiny jsme vyrazili na prezentaci. Tam Pončovi zkontrolovali čip a srdíčko. Pak ho označili stříbrnou a červenou barvou na zadku, což se mu vůbec nelíbilo. V 19:30 byl naplánován zahajovací ceremoniál. Ten se neobešel bez proslovů a dostalo se dokonce i na pozdravy v národních jazycích. Celkem se na letošní ME sjeli závodníci z 13 zemí od Španělska po Ukrajinu.

V den závodu jsme vstali kolem sedmé hodiny. My jsme měli startovat až ve 12:30 a tak jsme měli hodně času. Nasnídali jsme se a šli se podívat na závodníky v bikejoringu, kteří absolvovali oba dva dny dlouhou trať (5,5 km). Bikaři měli ještě docela zimu a tak se jim jelo dobře. I tady jsme měli několik závodníků. Po prvním kole jsme měli už několik medajlových pozic. Potěšující byla hlavně kategorie BKJW, kde jsme po prvním dnu měli všechny 3 místa (Kamila Lišková, Vendula Pekárková a Václavka Kuříková). Hned po bikejöringu už začaly hromadné starty jednotlivých kategorií v canicrossu. Postupovalo se od nejstarších k nejmladším, ale bohužel se začalo docela dost oteplovat. Napojili jsme a chvíli po 12 jsme se vydali na start. Tam nám zkontrolovali délku vodítka a čip a mohli se postavit na startovní čáru. Ponča Opět blbnul, i když to hlavní přišlo už před kontrolou vodítka. Potom přišlo nekonečné čekání na start, kdy nás tam pořadatelé nechali stát snad  10 minut. Stoupli jsme si dozadu do 2. řady a čekali. Odpočítávání jsme neslyšeli a vybíhali až podle ostatních. Start nám sice trochu utekl, ale aspoň jsme se nedostali do žádné motanice. Bohužel jsme do zúžení nabíhali docela vzadu a tak jsme se museli pomalu prokousávat zástupem běžců. Ponča nemá "hromadné běhy" příliš rád a tak ze začátku trošku blbnul. Ve stoupání jsme se ale zařadili do volného prostoru a Poník začal zabírat. Už na vrcholu kopce jsme "balíku" utekli a doběhli Vláďu Šáfra. Za tím jsme se chvíli drželi a v klesání opět začal Ponča zabírat a tak jsme ho předběhli. Pak nás čekal už jen kopec do cíle, kam jsme doběhli jako 7. Ztrátu na 6. místo jsme měli asi 18 sekund a náskok na 8. angličana jen 8. Cíl do druhého dne byl jasný - udržet 7. místo. nejlepší z čechů byl na 3. místě Jirka Suchý. Pak už jen odpočinek a fandění Ivče Velkoborské, která startovala v ženách a Nicole, která ještě startovala za juniorky. Pak už následovalo jen povídání s ostatními a v 7 hodin slavnostní večeře. Belgičtí pořadatelé připravili pro každého maso na grilu a k tomu brambory nebo těstoviny a salát. Všichni stáli frontu na těstoviny a tak jsme šli na brambory :-D. Jídlo bylo moc dobrý a po něm následoval ještě rýžový dezert, který  chutnal úžasně. Tam jsme se taky dozvěděli, že 4. Damian Witkowski z Polska dostal minutu penalizaci za opakované předbíhání psa. Přenocovali jsme tak na 6. místě. Spát jsme šli asi kolem 22. hodiny.

Druhý den jsme vstali zas v 7. Startovali jsme ale až v 11:22:21 a tak jsme měli zase dost času. Pomohl jsem odstartovat Václavku a pak už jsme jen fandili v cíli. Bohužel si 3. místo neudržela, ale i tak je 1, 2 a 4. místo velký úspěch. Potom už dojížděli další závodníci, ale my už jsme šli napájet. V neděli bylo k potěšení všech bylo slunečné, ale chladné počasí. V canicrossu byly na 2. kolo naplánovány starty gundersenovou metodou a tak jsem čekal start víc v klidu. Bohužel nás na start postavili už 7 minut před naším startem a tak jsem měl co dělat Ponču udržet. Naštěstí jsme ale vystartovali a Ponča začal zabírat hned od začátku. Už pod kopcem jsme byli za Kilianem Hubertem z Polska, který startoval před námi. V kopci jsme ho bez problémů předběhli a začali stíhat Mateusze Brylewskeho, který nás porazil v Děčíně. Chvíli jsme se za ním drželi a pak ho předběhli. Ponča šel úplně bez chybičky a tak jsme si docela brzo udělali slibný náskok. Ten pořád trošku narůstal a udrželi jsme si ho až do cíle, ke kterému tentokrát vedla kličkovaná po sjezdovce. Ponča za celé druhé kolo nezaváhal a dotáhl mě na 4. místo. V cíli už jen radost a odpočinek. Před námi si doběhl pro bronzovou medajli Jirka Suchý. Pak už jsme fandili ostatním a snažili se zregenerovat síly na štafetu, ve které jsme měli běžet. Ta měla startovat za 3 hodinky. My jsme s Pončou byli napsaní na poslední úsek. Rozbíhal Jirka Suchý s Bajčou a předávali Vláďovi Šáfrovi se Šňůrou. Běžela se trasa, kterou běžely kategorie dětí a starty byly klasicky pod sjezdovkou. Po 20 minutovém zpoždění bylo konečně odstartováno. Jirka se držel od začátku na 4. místě, ale už při výběhu z lesa byl 2. a v seběhu úžasně odskočil a všem ukázal, jak se má běhat z kopce. Igor Tracz na to řekl, že tak rychle z kopce nejede ani on na kole :-D Jirka tak předal s velkým náskokem Vláďovi. Ti makali a z lesa na sjezdovku opět vybíhali na 1. místě. Trochu mi zatrunulo, abysme to s Pončou nepokazili, ale na přemýšlení nebylo moc času. Vláďa bleskově seběhl a předal štafetu nám. My jsme vypálili a od začátku makali naplno. Poslední úsek se nevracel dolů po sjezdovce, ale mířil z lesa nahoru po sjezdovce do cíle. Ponča šlapal jak hodinky a při výběhu na sjezdovku jsme pořád byli na 1. místě. Tam už nás povzbudilo fandění diváků. Za námi nás začal dotahovat Sebastien Spehler z Francie, ale vedení už jsme si bez větších problémů udrželi. V cíli jsme měli parádní pocit z dobře odvedené práce, a byli jsme rádi, že jsme to klukům nezkazili. Potom už přišly gratulace od ostatních a všeobecná radost. Po nás ale ještě startovaly holky. Štafeta měla složení Ivča Velkoborská, Nicole Marešová a Kamila Lišková. Ivča po prvním úseku předávala kolem 6. místa a Kamila do posledního vybíhala jako 7. Nádherně ale zabojovala a dostala se až na 4. místo. Bohužel holkám chybělo k bronzu pár metrů. 

Vyhlášení výsledků začalo trošku se zpožděním. Docela hodně medajlí získala domácí Belgie a taky Francie. Myslím ale, že ani naše, docela malá výprava se neztratila. Získali jsme 2 zlaté, 3 stříbrné a 1 bronzovou medajli a k tomu další tři 4. místa + 1. místo za štafetu. Pro mě bylo vyhlášení výsledků velkým zážitkem a stát na nejvyšším stupni a poslouchat českou hymnu stojí za to:-) Po vyhlášení jsme se sbalili a vyrazili na 1100 kilometrovou cestu k domovu. Cesta pěkně ubíhala a tak jsme byli doma už v pondělí dopoledne.  Dole se můžete podívat na parádní video z naší vítězné štafety a na fotky se můžete podívat TADY

                                                                         

A jak naši závodníci dopadli?
BKJW: Kamila Lišková - 1. místo
          Vendula Pekárková - 2. místo
          Václavka Kuříková - 4. místo

BKJW vet.: Iva Perůtková - 2. místo
                 Eva Valentová - 4. místo

BKJW jun.: Nicole Marešová - 1. místo

BKJM: Adam Krátký - 5. místo

BKJM vet.: Ivo Vacke - 2. místo
                Honza Šabaka - 4. místo

CCM: Jirka Suchý - 3. místo
         Petr Fochler - 4. místo
         Vláďa Šáfr - 9. místo
         Michal Ženíšek - 15. místo
         Šimon Cipro - 18. místo
         Petr Toncar - 25. místo

CCW: Ivča Velkoborská - 8. místo

CCW jun.: Nicole Marešová - 7. místo

Štafeta mužů - 1. místo, štafeta žen - 4. místo