Reportáž: Jak jsme s Kozou dobyli Medveotthon

Letošní canicrossovou sezónu jsme se rozhodli zahájit netradičně. Na konci Března jsme se vypravili na závody do, pro nás neznámých končin, Maďarska.

Nedaleko Budapešti v medvědím parku Veresegyház se konaly závody všech mushingových disciplín. S maďarštinou má potíže i strejda Google, takže informací jsme neměli mnoho. Čekali jsme pár medvědů za plotem a nějaké vlky, ale takovou parádu, to tedy ne. V obrovském výběhu bylo asi 20 medvědů a zhruba 40 vlků a to vše dohromady.

Trochu jsme se obávali organizace, ale ta byla naprosto výborná. Pořadatelé byli velmi milí a ochotní, časy startů seděly na vteřinu. Trochu nezvyklé bylo množství kategorií, vše měli pro čistokrevné a open. Trať závodu byla pro začátek sezóny parádní. Rovinatá trať po měkkých lesních a polních cestách s dostatkem prostoru pro předbíhání. Vzdálenost byla necelé 4km a starty probíhaly intervalově po 2 závodnících.
V sobotu jsme startovali až ke konci startovního pole, takže jsme museli hodně předbíhat. Koza běžela jako vždy naprosto skvěle, míjeli jsme jednoho borce za druhým a cíli jsme byli s časem 10:06 na 1. místě. Za námi doběhl domácí závodník a jako 3. doběhl náš slovenský bratr Mário Adamko, se kterým jsme se seznámili na startovní čáře.
Večer se konala musherparty v maďarském stylu. Každý závodník dostal výbornou maďarskou polévku, kuře s bramborem a rýží a jako zákusek místní pálenku. Tu jsem tedy neochutnal, nechtěl jsem ráno zabloudit.

Druhý den se opět startovalo intervalově, tentokrát podle pořadí z prvního dne. Na startu jsme se potkali s domácím závodníkem. Zkusil jsem taktiku „napal to a vydrž“, jenže jeho pes si vzal příklad z mé Kozy. Celou dobu běžel v těsném závěsu a nepodařilo se nám jim uniknout. V cílové rovině nás pak sice předběhli, ale smazat náš náskok nedokázali a tak jsme v celkovém čase 20:02 vyhráli.