Víkend makej s Manmatem: nabírání zkušeností, tvrdý trénink, ale hlavně legrace

Kdo se minulý víkend nezúčastnil tréninkového kempu na Broďáku u Červeného Kostelce, udělal chybu. Alespoň tak o tom hovořili při odjezdu jeho účastníci.

První lekcí po prezentaci a ubytování byl běžecký trénink pod vedením Dušana Erbse a Petra Fochlera, předních českých závodníků v canicrossu. Ukázali nám základy atletiky, správné rozcvičení před tréninkem a závodem a popsali hlavní rozdíly v běhu se psem a bez psa. Následoval společný canicrossový výběh. Někteří však jakoby zapomněli na nabyté zkušenosti a zcela neatleticky se vyváleli v lese. Naštěstí to nebylo nic vážného a mohli jsme pokračovat.

Leckomu by dopolední běhání stačilo jako celodenní aktivita. Ale po obědě přišla na řadu koloběžka. Kdo neměl svojí, po celý víkend měl možnost půjčit si koloběžku od firmy Kostka a samozřejmě také jakékoliv vybavení Manmat. Instruktoři Michal Ženíšek a Václavka Kuříková nejprve učili rovnováze a dovednostem na koloběžce bez psa a pak samozřejmě neochudili ani psí parťáky. Děti kolobežek také využily a jeli na tříkilometrový orientační výlet spojený s hledáním a dokonce i nalezením pokladu. Ale den ještě nekončil. Večer se usilovně ladila forma na nedělní závod při povídání Jardy Soumara o tom, jak se dostal k šití postrojů a Michala Ženíška a Jirky Mencáka o jejich zážitcích na nedávném Mistrovství světa v Kanadě.

V neděli ráno se začínalo duatlonem. Nakonec organizátoři upustili od původně avizovaného plavání (i když by to pro většinu zúčastněných byla možnost jediné koupele v průběhu tří dnů) a přiklonili se vhledem k počasí a zbabělosti závodníků, ke koloběžce.

Startovalo se hromadně, muži a ženy zvlášť. Nejprve dvě kola běhu, pak přesun na koloběžku a opět dvě kola. Po sestrovražedném boji o jednu sekundu vyhrála Linda Suchá před Jiřkou Heroudkovou a třetí Barborou Krombholcovou. V mužích rodinný status udržel Jirka Suchý před Milanem Sudkem a Michalem Ženíškem. Jediná juniorka Zoe Čálková, která by svým časem porazila i leckteré ženy byla také oceněna. Následoval závod dětí, kde se o první místa popraly rodiny Suchých, Erbsových, Heroudkových a Šáfrových.

Vyčerpání po závodě jsme si vynahradili při dobrém obědě a následně pak většina z nás jela na exkurzi do nedaleké firmy Manmat v Polici nad Metují. Tam nám ukázali, jak postroje šijí a jak vybírají materiály a nitě pro jejich kvalitní provedení. Provedli nás prostory, kde mají výrobky pro koně a ukázali nám prakticky, jak třeba vzniká taková tažná šňůra s amortizérem. Vzhledem k tomu, že je to vždy ruční práce, prý švadleny pláčou, když přijde objednávka nad 200 kusů. Když jsme viděli, kolik to dá práce, pochopili jsme proč. Viděli jsme i sklady a nové látky, ze kterých Manmat bude šít. Většina žen vypískla nadšením nad růžovými prototypy postrojů.

Po zajímavé exkurzi jsme si osladili život na náměstí v místní cukrárně a těšili se na večer. A bylo na co. Nejen, že přijela všemi milovaná canicrossová veteránka Ivanka Velkoborská, která nás jednak seznámila se závodními pravidly a pravidly sportovního svazu, druhak tam oslavila své krásné kulaté narozeniny. Těm, kteří Ivanku neznali, udělalo možná největší radost grilování, které bylo dárkem pro účastníky a organizátory od firmy Manmat. Dvě obrovské kýty se jedly až do pozdních nočních hodin. Ale to nebyl poslední dárek. Po vyhlašování vítězů dopoledního závodu Radka Rydlová, ředitelka firmy Manmat oznámila překvapení a do restaurace napochodovala místní kapela, která byla opravdu skvělá a hrála, dokud všichni nepadli. Což bylo kolem druhé hodiny ranní. Během večera se instruktoři ujali nováčků a učili je dovednost také nezbytným při musherských závodech – pospolitosti, pitnému režimu a tanečním kreacím. Bylo na co koukat.

Abychom nezapomněli na děti – pro ty byla připravená noční dobrodružná hra spojená s plněním úkolů, která samozřejmě více vystrašila a vyčerpala jejich rodiče. Nadšení z výsledku byli ale všichni stejně.

V pondělí ráno se některým nechtělo vstávat, ale ani jsme nemuseli, trénink byl až od deseti. Na něm se účastníci rozdělili do skupin, kdo chtěl, běhal a kdo chtěl, koloběhal. Nejprve bez psů a pak i s nimi. Děti si zatím proběhaly opičí dráhu a zahrály vybíjenou.

Pak už byl čas na úklid a rozloučení. Smutné to nebylo, protože víme, že se všichni brzy uvidíme zas. Buď na závodech, nebo dalším víkendu Makej s Manmatem. Už chybí jen slova díků těm, kteří přijeli a těm, kteří to pro ně zorganizovali. Díky, za skvělé zážitky, protože to je to jediné, co nám nikdo nemůže vzít.

Kateřina Erbsová