Závody zkus maraton Kuks

Když mi v sobotu začal zvonit budík o půl šesté ráno, říkala jsem ji, že nápad jet na závody do Kuksu opravdu moc dobrý nebyl. Kdyby nebylo hlučící rodiny, pravděpodobně bych budík jen zamáčkla a spokojeně spala. Když jsem po tom v osm ráno mrzla v dešti a pozorovala „naše chlapce“ z MC Metuje, jak stojí na startu ultramaratonské trati, dlouhé 65 km, kterou se chystali ujet na koloběžkách (a také úspěšně ujeli), stále jsem přemýšlela nad tím, jak naskočím do auta a pojedu domů do tepla. Jsem ale ráda, že jsem tak neudělala.

Přihlásila jsem se se svoji fenkou Majdou na canicrossový závod na 10 km a ač jsem chvílema myslela, že v nejbližším kopci musím zemřít, závod jsme také zdárně dokončily. Trasa závodu byla nádherná a rozhodně ne nudná. Samotný zážitek byl už start, který se odehrával za příjemné divácké kulisy přímo na nádvoří barokního hospitalu v Kuksu. Snad jedinou rovnou částí trati byla startovní a zároveň cílová rovinka v zahradách Kuksu, jinak se střídaly spíše (na mě prudké) výběhy a náročné kamenité i bahnité seběhy. Závěrečný finiš v podobě výběhu od řeky až na nádvoří Kuksu byl už jen sladkou tečkou za nádherným závodem.

Můj obdiv patří především těm, kteří v tomto terénu (a bez pomoci psího parťáka!) dokázali uběhnout půlmaraton, maraton a pár borců dokonce i ultramaraton. Nemůžu nezmínit ani koloběžkáře, kteří to na trati neměli o nic jednodušší, než my běžci a přeci se do závodu pustili a dokončili ho. Ranní déšť nám vítr rozfoukal a zbytek závodního dne jsme si užívali při slavnostním vyhlašování vítězů nebo při nákupu všeho potřebného (i nepotřebného) sportovního vybavení u stánků sice za sluníčka, ale za to za pořádného fičáku. Velký dík patří pořadatelům závodu za parádní sportovní zážitek a doufám, že se brzy uvidíme na startu dalšího závodu.

Tereza Hanušová